Within Temptation 17.1.2008

Praha, Roxy

Galerie

autor fotografií: Roman Procházka



Report

autor: Roman Procházka

Gothicko-symfonický metal byl v posledních letech velmi populární záležitostí, není proto divu, že koncert jeho zásadních představitelů Within Temptation, pořádaný ve čtvrtek 17.1. v pražském klubu Roxy, byl rychle vyprodán. Sál se z velké části zaplnil zanícenými příznivci charakteristické módy a barvou oblečení, která převažovala, byla zcela nepochybně černá, jež navíc kontrastovala s bledou kůží gothických dívek, ještě podtrženou tmavými rtěnkami a stíny. Přesto by byl úplně mimo mísu ten, kdo by očekával, že na takovém místě bude vládnout ponurá atmosféra nebo sebelítostivé pocity žalu, které gothická hudba často odráží. Naopak, nálada byla příjemně pohodová, elektrizující a uhrančivá. Nenarušilo ji ani v podstatě už tradiční zpoždění, díky němuž se před vstupem do klubu tvořila úctyhodná fronta. Ve chvílích, kdy jsem v ní stál, jsem sice ještě pociťoval nejasnou nervozitu, protože jsem nevěděl, co přesně vlastně skupina naživo předvede a jak se budu cítit mezi metalisty, následné čekání v sále však už velmi vkusně zpříjemnila hudba hrající z reproduktorů, která nervozitu přeměnila v prosté těšení se na skvělý zážitek. Ať už předkoncertní podkres vybíral kdokoliv, do vkusu fanoušků se trefil dokonale, protože zazněly písničky stylově spřízněných skupin (After Forever, Epica, ...). Nadrženost publika tím samozřejmě rostla a kapela nás napínala až téměř přesně do půl deváté, kdy se ozvalo samplované zahřmění. Within Temptation nastoupili s dobře zvoleným otvírákem „Jillian (I’d Give My Heart)”, melodickou a zároveň dynamickou skladbou z úspěšného alba „The Silent Force“.

Členové každé kapely postavené na konceptu „beauty and the beast“ se musí už od začátku smířit s tím, že jakmile se před mikrofon postaví jejich krásná zpěvačka, obvykle ještě v náležitě stylové garderóbě, bude především na pozornost mužské části publika působit jako magnet. Obzvláště když vystupuje tak přívětivě a sympaticky, jako Sharon den Adel. Dlouhovlasá bruneta (vlasy skoro do pasu jsou ostatně pro frontmanky gothických kapel téměř nezbytností) v havranově černé sukni po lýtka a světle modrém korzetu, zdobeném mnoha ornamenty a zdůrazňujícím krásu ramen, krku a dekoltu, se skoro pořád usmívala, každou chvilku posílala do publika vzdušné pusinky, občas si s někým v první řadě podala ruku, povzbuzovala dav ke zpěvu refrénů a v instrumentálních pasážích vybízela ke skandování „hej“. Během toho všeho ale nezapomínala nádherně zpívat a to neustále neuvěřitelně vznešeně a bez postřehnutelných přehmatů. Například skladba „Frozen“ vyzněla díky stupňovanému vypětí jejího hlasu dokonce lépe a dynamičtěji než ve studiu. Oproti některým jiným gothmetalovým pěvkyním Sharon zaujme také lehkostí a vzdušností svého projevu. Ačkoliv se pohybuje ve výškách, z nichž se točí hlava, nesklouzává k vyloženě opernímu podání, typickému pro Tarju Turunen a další. Mnohdy se sice pohybuje těsně na hraně a hlavně ve starších písních i za ní, ale její image má do divy zpívající árie daleko. Sharon zůstává andělskou panenkou, dovádějící v čarovných pohybových kreacích, připomínajících orientální tanečky a kroucení hadí ženy. V okamžicích, kdy jsem se ovládl a odtrhl oči od snové dívky, jsem ale musel uznat, že ani chlapské osazenstvo Within Temptation nepostrádá charisma. Hlavně holohlavý basák Jeroen van Veen a nezkrotný kytarista Ruud Jolie si koncert velmi užívali. Nehledě na samotný hráčský výkon, navíc ztížený absencí zakládajícího člena a původního kytaristy Within Temptation Roberta Westerholta, byla Ruudovým vrcholným číslem a největší exhibicí krátká plavba na rukou kotle, k níž ho vlastní entuziasmus a spontánně reagující publikum vyprovokovalo během přídavků.

Nepříznivé okolnosti, jež donutily Roberta Westerholta zůstat s pohmožděným palcem doma, a celková vrstevnatost hudby Within Temptation v důsledku zdůraznily roli samplů. Bez dvou kytar by skupina zněla ochuzeně, stejně tak pokud by zcela vypustila smyčce a sbory, tvořící součást kompozice řady skladeb. Zvukaři ale naštěstí nedopustili, aby playbackové doplňky pohřbily autentičnost vystoupení. Orchestr byl proto v celkovém mixu velmi kvalitního koncertního zvuku posazen hlouběji, než jsme zvyklí ze studiovek, a v popředí hrálo prim to, co skutečně vznikalo na scéně. Písně získaly ostřejší hrany a hrubší fasádu, ale to jim vůbec neuškodilo. Jemnější pasáže, jako jsou například mezihry s uchvacujícími Sharoninými bezeslovnými vokály, přitom zůstaly průzračně čisté.

Je pochopitelné, že hlavní součást playlistu tvořily skladby ze skvělého alba „The Heart of Everything“, nejčerstvějšího přírůstku v diskografii Within Temptation. Kromě dvou skladeb (mezi nimiž byla kupodivu i singlová „All I Need“) jsme naživo slyšeli celou desku, ale protože se na trhu objevila už loni v březnu, byly všechny písničky přijaty s nadšením, rovnajícím se starým hitům. Nakolik fanoušci nové písně znají a jak rychle se nechají strhnout, se velmi záhy a obzvláště silně ukázalo ve čtvrté písni koncertu. Ve studiové verzi chytlavé „What Have You Done“ totiž hostuje Keith Caputo z Life of Agony a jeho duet s Sharon, pojednávající o bortícím se vztahu, dostává díky kontrastu jejich hlasů velmi reálný rozměr. Naživo nemohl v mužských partech zaskočit nikdo jiný než sami návštěvníci Roxy. Ti se do toho opřeli s vervou, plivali duše během úsečného a nakvašeného „what have you done, what have you done, what have you DONE NOW!?“ a Sharon, přebíhající po pódiu a směřující mikrofon k lidem, zářila spokojeností. Podobných okamžiků bylo ještě několik, například během spirituálně laděné „Mother Earth“, kde fanoušci zdůrazňovali ústřední melodii.

Protože se Within Temptation podařilo hned zkraje publikum tak nažhavit, měl koncert spád a mezi kapelou a obecenstvem zafungovala magie, díky níž se nebylo potřeba navzájem dlouho „oťukávat“. Obě strany si souznění vychutnávaly rovnou a naplno. Během prvních šesti písní tím ovšem také spotřebovaly tolik energie, že by další svižná skladba těžko přicházela v úvahu. V naplánovaném setlistu na to bylo myšleno, a Sharon proto na pódiu osaměla jen s klávesákem Martijnem Spierenburgem, aby za doprovodu jeho piána z nitra své duše nabídla odpočinkovou, ale vnitřně silnou a jímavou baladu „Forgiven“. Následující kompozice „Our Solemn Hour“ uvedla druhou polovinu hlavního setu – její pozvolný, oproti studiovce pozměněný začátek se zvýrazněnými samply a projekcemi, znázorňujícími neutěšené válečné scény, vyvolával dojem, jako by se kapela vracela z přestávky, což podpořila i Sharon, když se po „Forgiven“ sama na chvíli schovala v zákulisí. Zároveň se mírně proměnila nálada, obrazy na plátně opravdu nastolovaly „vážnější chvilku“, ale jen na minutku. Vizuální doprovod byl od toho okamžiku výraznější, než v první části koncertu, a ve spojení se staršími písněmi z „Mother Earth“ a „The Silent Force“, mezi nimiž zazněla například epická „The Promise“ nebo hitovky „Stand My Ground“ a „Angels“, vyvolával a znovu oživoval tajemného přírodního ducha, který se v srdcích těchto alb usídlil. Celý hlavní set vyústil v imaginativní „The Truth Beneath the Rose“ s přenádherným refrénem, ale kapela se nenechala dlouho pobízet k přídavkům, během nichž se opět vrátila do roku 2001 s „Deceiver of Fools“ a hlavně „Ice Queen“ - písničkou, kterou poprvé prorazila do žebříčků.

Každá z přibližně devadesáti minut, které Within Temptation strávili na pódiu, byla naplno využita a jejich hudba, masivní i jemná zároveň, překypovala nejrůznějšími odstíny citů – zoufalstvím a nadějí, smutkem, vztekem i chlácholivými pohlazeními. Vílí hlas Sharon den Adel dokáže tyto barvy střídat během jediné písně a i naživo je vykreslit natolik přesvědčivě, že jim naprosto rozumíte. Dojmem, který ve mě z koncertu přetrvává nejsilněji, je však především pocit okouzlení a éterického odlehčení - ten unášející pocit úletu do nebeských výšin, který Within Temptation odlišuje od jejich kolegů. Ve stylu, v němž se pokouší prorazit nepřeberné množství interpretů a autorů rozličných kvalit a který sám o sobě svádí k tomu, aby jedna píseň zněla stejně jako druhá, je důležité najít si vlastní charakter a projev. Mnoha kapelám, jako například Nightwish, Epica nebo Lacuna Coil, se to povedlo, zatímco jiné tápou. Within Temptation koncertem potvrdili, že se mohou směle zařadit do první skupiny.

Setlist

  1. Jillian (I'd Give My Heart) (The Silent Force)
  2. The Howling (The Heart of Everything)
  3. The Cross (The Heart of Everything)
  4. What Have You Done (The Heart of Everything)
  5. Hand of Sorrow (The Heart of Everything)
  6. The Heart of Everything (The Heart of Everything)
  7. Forgiven (The Heart of Everything)
  8. Our Solemn Hour (The Heart of Everything)
  9. Stand My Ground (The Silent Force)
  10. The Promise (Mother Earth)
  11. Frozen (The Heart of Everything)
  12. Angels (The Silent Force)
  13. Mother Earth (Mother Earth)
  14. The Truth Beneath the Rose (The Heart of Everything)
    přídavek
  15. Deceiver of Fools (Mother Earth)
  16. Ice Queen (Mother Earth)
Designed by ix99