Porcupine Tree

Biografie

z www.porcupinetree.com volně přeložil Roman Procházka

Porcupine Tree se zrodili v roce 1987 jako ventil experimentálních hudebních hrátek mladého Stevena Wilsona (narozen v Londýně, 3. listopadu 1967). Steven se hudbou ve skutečnosti zabýval už dříve - jako teenager se sám naučil hrát na kytaru a klávesy a účinkoval v několika amatérských kapelách (Altamont, Karma). Mezi fanoušky kolují kopie kazet, které s těmito skupinami nahrál (zajímavé jsou především z toho důvodu, že na nich lze slyšet rané verze pozdějších skladeb PT - "Nine Cats", "Small Fish" a "This Long Silence"). Sám Steven se k nim ale vyjádřil tak, že je to trochu jako kdyby malíř vystavoval své čmáranice z mateřské školky.

Steven Wilson

V roce 1987 Steven odstartoval dva projekty, kterými vstoupil do světa profesionální hudby. Prvním z nich bylo art-rockové trio NO-MAN, které založil společně se zpěvákem Timem Bownessem a houslistou Benem Colemanem. Druhý projekt měl být jen pouhou legrací mezi dvěma přáteli. SW a jeho kamarád Malcolm Stocks si vybájili fiktivní historii údajně legendární skupiny "Porcupine Tree" ze 70.let, podkladem k čemuž jim bylo několik hodin hudby, kterou spolu nahráli. Celá záležitost původně představovala pouhé sebeuspokojování, jenže začátkem roku 1989 se Steven rozhodl zaslat tuto kazetu, nazvanou "Tarquin's Seaweed Farm", na několik potenciálně zainteresovaných míst. Tak se jedna z kopií dostala také k uším redaktorů undergroundového magazínu Freakbeat, Richardu Allenovi a Ivoru Truemanovi. Ačkoliv nahrávku ve svém časopise neohodnotili zrovna vysoko, nabídli Stevenovi místo na připravované první desce jejich nově založeného labelu "Delerium Records". Trvalo však dalších 18 měsíců, než došlo k realizaci celého plánu a doublealbum "A Psychedelic Psauna" skutečně spatřilo světlo světa.

Steven Wilson

Steven mezitím distribuoval muziku Porcupine Tree ve formě dvou kazet ("Tarquin's Seaweed Farm" a její následovnice "The Nostalgia Factory"), obě doplněné bookletem obsahujícím mystifikující informace. Nahrávky se v undergroundových kruzích setkaly s jistým ohlasem a zájem o jméno Porcupine Tree rostl - vydání zmíněného kompilačního dvojelpíčka Delerium Records, obsahujícího Stevenův track "Linton Samuel Dawson", jej ještě značně zvýšilo. Delerium se pak zasloužilo o nové vydání obou kazet a PT se stali první "kapelou", se kterou tento label podepsal smlouvu. Na řadu přišlo připravit "Farm" a "Factory" pro regulérní vydání na LP, Steven se však raději rozhodl sestavit z nich jedno nové, kvalitnější album. To vyšlo roku 1992 pod názvem "On the Sunday of Life..." v omezeném počtu 1000 výlisků. Zájem tisku a veřejnosti však překonal očekávání, album bylo téměř okamžitě vyprodané. Hned se tedy chystalo nové LP vydání i vydání na CD. Nejklasičtější z písní z "On the Sunday of Life..." se stala "Radioactive Toy", v pozdějších letech často hraná jako koncertní přídavek. Alba se do roku 2000 se prodalo na 20 000 kusů.

Dařit se začalo i NO-MAN. Skupina podepsala smlouvu s One Little Indian Records (mimo jiné pod touto značkou vycházejí Bjork a The Shamen) a začali vydávat velice úspěšné desky. Právě díky NO-MAN mohl Steven skoncovat se svou prací v počítačovém průmyslu, stát se profesionálním muzikantem na plný úvazek a věnovat tedy více času i svému "vedlejšímu projektu".

Voyage 34

Zatímco první deska Porcupine Tree byla spíše nostalgicky zaměřena na Stevenovu oblíbenou hudbu z 60. a 70.let, teď si dobře uvědomoval, že pokud se má pohnout někam kupředu, je nutno přiblížit zvuk PT současnosti. Prvním plodem přípravy nového materiálu byl třicetiminutový singl hudebně spojující to nejlepší ze soundu The Orb (v té době největší hudební události), typicky rocková kytarová sóla a mluvené slovo převzaté z desek nahraných v šedesátých letech jako (pozitivní i negativní) propaganda LSD. Z "Voyage 34" se následně stal velký undergroundový hit, který vystoupal až na dvacátou pozici v britském nezávislém žebříčku. Původně byla skladba zamýšlena pro chystané dvojalbum PT, nesoucí titul "Up the Downstair", ale nakonec se na něm neobjevila, čímž se z dvojalba stalo album jednoduché. Reakce na "Up the Downstair" (1993) byly velice příznivé, Melody Maker jej popsal jako "mistrovské dílo psychedelie" a "jedno z alb roku". Deska nadále propojovala rock s taneční scénou a jako hosté se na ní poprvé objevili také dva budoucí stálí členové Porcupine Tree - Richard Barbieri (ex-Japan) a Colin Edwin.

V listopadu téhož roku je znovu vydána "Voyage 34", spolu se dvěma jejími remixy. Přestože se vůbec nehrála v rádiích, podařilo se jí dostat se do NME indie žebříčku, zůstat v něm 6 týdnů a stát se tak jednou provždy undergroundovou klasikou.

V té době začalo být nadále neudržitelné, aby Porcupine Tree neexistovali naživo. Proto se Steven v prosinci 1993 opět domluvil s Colinem Edwinem (basa), Richardem Barbierim (klávesy) a navíc i Chrisem Maitlandem (bicí), excelentními hudebníky, kterým se velmi zamlouval zvuk PT i směr, kterým se jejich produkce ubírá, a Porcupine Tree se konečně stali opravdovou kapelou - byť zatím jen naživo. Všichni čtyři se velmi rychle sehráli, což je možno posoudit na live albu "Spiral Circus", které obsahovalo nahrávky z jejich úplně prvních tří vystoupení, včetně sessionu v BBC Radio One ("Spiral Circus" vyšel v roce 1996 a to pouze na vinylu).

Steven Wilson

Naplno se nyní rozjely přípravy nové desky, která se na pultech objevila v roce 1995. Jejím předchůdcem se stalo E.P. "Stars Die / Moonloop", obsahující poslední dvě písně, které byly pro album nahrány. Deska "The Sky Moves Sideways" představovala rozhlehlou hudební krajinu plnou melodií a ambientních rockových experimentů, ale bylo na ní jasně znát, že jde spíše o "přechodné" album - polovina vznikla ještě před zformováním čtyřčlenné kapely, polovina až poté. Většinu hracího času zabrala pětatřicetiminutová titulní kompozice, jež původně měla celé album tvořit jen sama o sobě! I jí se podařilo probojovat se do žebříčků NME, Melody Makeru a Music Week. Společně s épíčkém "Moonloop" bylo "Sky Moves Sideways" prvním počinem kapely, který se dočkal vydání v Americe (na podzim 1995). Skupina album podporovala množstvím koncertů nejen v Británii, ale i v Nizozemí, Itálii a Řecku.

Ne zcela spokojeni s nejednoznačnou povahou "The Sky Moves Sideways" se Porcupine Tree brzy rozhodli nahrát další album, tentokrát již kompletně v koncertní sestavě.

V květnu 1996 vyšel singl "Waiting" a umístil se ve všech britských indie žebříčcích - a dokonce i v britském národním žebříčku. Následovalo album "Signify", první, které zcela odráželo mohutný live-sound kapely a míchalo dohromady mnohé rockové i avantgardní styly. Ohlas byl ohromný a o "Signify" se psalo v nemálo hudebních tiskovinách - uznávaný britský hudební magazín Q jej popsal jako "velmi silné". Úspěch doprovodného evropského turné pak není překvapením.

V březnu 1997 kapela odehrála tři večery před pětitisícovým římským publikem, které byly zvěčněny albem "Coma Divine". Tato nahrávka byla rozloučením Porcupine Tree s Delirium Records, které již nebyly schopny pokrýt nároky, které si kapela z potřeby dalšího rozvíjení svého profilu musela klást. V závěru roku 1997 vyšla první tři alba v remasterovaných edicích a "Signify" vyšlo ve Spojených státech pod značkou ARK 21.

Steven Wilson

Celý rok 1998 strávili Steven, Richard, Colin a Chris nahráváním svého čtvrtého alba, orientovaného více na písničky. Skupina sice v době studiových frekvencí ještě neměla nový kontrakt, ale později se domluvila s nadnárodním labelem Snapper/K-Scope a ten v březnu 1999 připravenou desku "Stupid Dream" uvedl na trh. Následovalo dlouhé turné se zastávkami v Británii, Itálii, Řecku, Holandsku, Belgii, Švýcarsku, Německu, Francii, Polsku a také v USA. Tři singly, které byly z alba vybrány - "Piano Lessons", "Stranger by the Minute" a "Pure Narcotic" - se dostaly na velice slušná místa v britských nezávislých žebříčcích a dokonce se objevily na playlistech několika rádií. Mnozí staří fandové sice při poslechu této desky poněkud znejistěli, ale příliv nových příznivců vyrovnal ztáty a ze "Stupid Dream" se stalo dosud nejprodávanější album PT. Rok 1999 Porcupine Tree zakončili vyprodaným koncertem ve Scala v Londýně.

Čas, během něhož skupina sháněla nový kontrakt, nezůstal hudebně nevyužit, Porcupine Tree se již několik měsíců po vydání "Stupid Dream" mohli opětovně sejít ve studiu a začít pracovat na albu "Lightbulb Sun", jež se dostalo na trh v květnu 2000. Smyčcovými aranžemi přispěl na tuto desku Dave Gregory z XTC a celé album, nadále rozvíjející kombinaci písničkového formátu, rozsáhlých zvukových ploch a rockové dynamiky, se oproti "Stupid Dream" posunulo do ještě mnohem intenzivnějších a organičtějších poloh. Jeho vydání předcházel singl "Four Chords That Made a Million" a podpořilo jej také ohromné turné, při němž PT dělali předskokany Dream Theater. V rámci tohoto turné zavítali také do České republiky.

V květnu 2001 vyšlo limitované cécéčko "Recordings". Tato kolekce materiálu nevydaného na předchozích dvou albech představovala zároveň poslední nahrávku pro label Snapper/K-Scope. V červnu následovalo krátké americké turné, vrcholící vyprodaným koncertem v Bottom Line v New Yorku. Krátce poté PT oznamili podepsání nového kontraktu - teď již s mnohem větší a významější firmou Lava/Atlantic Records.

Gavin Harrison

V únoru 2002 došlo k první změně sestavy Porcupine Tree v souvislosti s odchodem bubeníka Chrise Maitlanda, jenž byl nahrazen Gavinem Harrisonem. Březen se nesl ve znamení prvního retrospektivního boxsetu - "Stars Die - the Delerium Years 1991 - 97". Mezitím kapela nahrávala nový materiál, vybraný z celkového počtu třiceti písní, které SW napsal v uplynulých dvou letech. Přípravě desky se skupina věnovala ve studiích v New Yorku a v Londýně, za asistence zkušeného technika Paula Northfielda. Velkou roli hrály i tentokrát smyčce aranžované Davem Gregorym. Mix alba byl dokončen v květnu v LA. Vydání alba předcházelo krátké turné po Spojených státech, přičemž velká část koncertů byla vyprodána a reakce starých i nových fanoušků byly extatické.

Netrpělivě očekávané album "In Absentia" vyšlo v září 2002 (v Evropě až v lednu 2003) a představovalo nejuznávanější a nejdokonalejší počin kapely vůbec. Sound některých skladeb byl značně tvrdší než bylo na albech PT obvyklé, jiné písně však byly naopak neskutečně křehké a krásné. Deska byla celosvětově chválena a přes téměř nulový výskyt v éteru překonala prodejnost všech předchozích alb - jen během prvního roku bylo rozebráno 100 000 kusů. Desku dále podpořily šňůry po Evropě a Severní Americe, včetně turné společně s uznávanou švédskou metalovou kapelou Opeth. Během těchto koncertů skupina poprvé zdůraznila vizuální stránku svých show, o jejíž zpracování se zasloužil filmový tvůrce a fotograf Lasse Hoile, který obrazem velmi přesně odraží náladu hudby PT.

Během roku 2003 Porcupine Tree spouštějí svůj vlastní label a internetový obchod - Transmission. Prvním cédéčkem, které tu vychází, je studiová frekvence nahraná pro washingtonské XM Radio.

Rok 2004 kapela strávila přípravou nového, ambiciózního alba PT, jejich druhého pro Lava/Atlantic Records. Deska "Deadwing", která vyšla koncem března 2005, byla inspirována filmovým scénářem, který Steven Wilson napsal se svým přítelem, filmařem Mikem Bennionem. Pokud se v budoucnu podaří sehnat dostatek financí, přál by si Steven tento scénář také opravdu zrealizovat. V plánu je též první DVD a u Transmission vyjdou další živé nahrávky (v roce 2004 to byla podařená live nahrávka z Lightbulb Sun tour: CD "Warszawa").

V roce 2006 pokračují reedice katalogu kapely, obnoveného vydání se dočkalo album improvizací "Metanoia" a v květnu konečně také "Stupid Dream", album, které bylo několik let oficiálně prakticky nesehnatelné.

V dubnu 2007 vychází nové album - "Fear of a Blank Planet". Obsahuje šest převážně delších skladeb (průměrná délka 7 minut, jedna ze skladeb dosahuje délky 17 minut). Podle Stevena jde o nejsoudržnější a nejambicióznější album za celou historii kapely. Textový obsah se zabývá mladou generací světa 21.století, tématy jako MTV, sex, drogy, videohry, internet, smrtelná nuda a hlavně účinek, který toto všechno má na dnešní dospívající a jejich osobnost.

Designed by ix99