Opeth

Biografie

autor: Roman Procházka

volně podle: opeth.com

"Líbí se mi, když vás nějaká kapela šokuje a její hudba se vydává neočekávanými směry," říká Mikael Akerfeldt, hlavní člověk Opeth a jediný člen, který je ve skupině už od jejích počátků, přestože v prvotní sestavě nebyl. "Myslím si, že právě to je esence Opeth - něco, co je přítomno na všech našich albech. Když jsme začínali jako Eruption, byli jsme jen obyčejnou death metalovou skupinou, ale někde během vývoje jsme našli originální ingredience. Možná, že je to naším zájmem o symfonickou a progresivní hudbu. Dostali jsme se tak daleko, že už pro nás neexistují hranice a nezajímá nás, jestli zapadáme do nějaké škatulky. Nejzvláštnější ale je, že to není záměrné. Neřídíme se tím, co by pro Opeth mohlo být dobré. Možná bychom byli slavnější, kdybychom se podřídili trendům, ale to by byl konec samotné podstaty naší tvorby."

Mikael se narodil 17.dubna 1974 ve Stockholmu a už v dětství se seznámil s Andersem Nordinem. Pojil ho s ním zájem o sport, ale postupně se oba nadchli pro metalovou hudbu. V Mikaelově případě za to mohla mimo jiné první deska, kterou si koupil - "Number of the Beast" od Iron Maiden. Od té chvíle víceméně tušil, že ho čeká hudební kariéra, a v roce 1986 si pořídil elektrickou kytaru. První kapela, ve které hrál, se zrodila ve sklepě Andersova staršího bráchy, který už měl zkušenost s hraním v metalové skupině. Anders sám se usadil za bicí, vzniklá formace byla v roce 1987 pokřtěna na Eruption a její repertoár sestával převážně z pokusů o coververze death metalových legend Bathory a Death. Když se k nim v roce 1988 přidal Nick Döring jako druhý kytarista a baskytary se ujal Jocke Horney, byla na světě první kompletní sestava. Jenže Jocke ve skutečnosti neměl ani tušení, jak na basu hrát, a byl brzy nahrazen Stephanem Claesbergem. Skupina fungovala až do roku 1990, ale během své existence neodehrála jediné vystoupení a nenatočila žádné regulérní demo. V Mikaelově archívu se dochovaly pouze amatérské záznamy zkoušek. Na některých lze už kromě předělávek skladeb od Misfits, Black Sabbath a dalších thrash a death metalových kapel slyšet také první autorské skladby: "Abandon life", "Walls of dwell", "Obedient souls", "Condemned to hell", "Procreation of maledictions" či "Sarcastic reign".

V té době byly nepostradatelnou součástí životního stylu celé party mladých muzikantů skateboardy. Jedním z dalších skejťáků byl jistý David Isberg, který Mikaela nakazil svým zaujetím pro extrémní polohy metalu a jednoho dne mu ukázal také logo kapely, ve které zpíval a kterou založil s několika kluky z Täby. Gotická písmena v nápisu "Opeth" působila opravdu ďábelsky a nožička "P" byla přeměněna v převrácený kříž. Název skupiny měl svůj původ v knize Wilbura Smithe, původně se psal "Opet" a označoval město na měsíci. Logo Mikaela tak zaujalo, že ochotně souhlasil, když mu David navrhl, aby se stal jejich basákem. Eruption už byli stejně prakticky mrtví. Problém byl, že ostatní členové Opeth se o tomto Davidově rozhodnutí dozvěděli teprve v okamžiku, kdy Mikaela přivedl na zkoušku, a původního basáka se jim vyhazovat nechtělo. Mikael tak musel v poněkud trapné pozici nečekaného narušitele přihlížet hádce, která vyvrcholila, když se původní osazenstvo Opeth rozhodlo s Davidovou kapelou skoncovat. Poté, co se přejmenovali na Crowley, upadli v zapomnění. David s Mikaelem si z toho ale nic nedělali a pokračovali pod značkou Opeth jako duo. Oba přímo fascinoval okultismus, ale uskutečňování satanistických praktik se vyvarovali. Ďábla pokoušeli jen v textech a snažili se udělat z Opeth kapelu naplno upsanou zlu. Aby mohli uskutečnit své sny a plány, doplnili sestavu o Anderse a Nicka a jako druhého kytaristu zlanařili Andrease Dimea. Pak už David neotálel se zajištěním prvních vystoupení a v únoru 1991 se tak rozklepaná pětice mladíků poprvé postavila na pódium, aby zahrála dva kusy během vystoupení s Therion, Excruciate a Authorise. Mikael vzpomíná, že měli tak nahnáno, že si přáli okamžitě se na všechno vykašlat a utéct domů. Po této neblahé zkušenosti dali Nick a Andreas kapele vale. Na plánované druhé vystoupení si skupina pozvala dva členy z Crimson Cat: Kima Pettersona a Johana DeFarfalla. Oba nováčci si nejprve mysleli, že s hraním death metalu nebudou mít žádné problémy, jenže se ukázalo, že naučit se skladby Opeth není tak jednoduché, protože už začínaly získávat komplexnější strukturu. Koncert, který se konal v Gothenburgu, se vydařil, ale sestava Opeth dosud nebyla ani zdaleka stabilní. Johana hned po vystoupení odlákala přítelkyně žijící ve Stockholmu a Kim zůstal jen o jedno vystoupení déle.

Na dveře už ale klepala nová výrazná posila. Peter Lindgren byl přítelem kamarádky Mikaelovy dívky a původně hrál na kytaru v kapele Sylt i krysset. Protože ale šlo spíše o uskupení z žertu, poohlížel se po něčem vážnějším. Přijal proto Mikaelovu nabídku stát se basákem v Opeth, a jakmile loď opustil Kim, přesedlal na pozici druhého kytaristy. Mezitím začalo opadávat také Davidovo nadšení a po jeho odchodu začátkem roku 1992 se frontmanem a novým vokalistou kapely stal Mikael. Společně s Peterem se pustili do rozvíjení autorského rukopisu, jímž se už začínaly prolínat originální nitky. Více než u jiných metalových skupin byly jejich skladby naplněné harmonií a prvotní podoby získávaly kompozice jako "Forest of October" a "Black Rose Immortal". Více než rok pak Opeth fungovali převážně jako trio, u baskytary se krátce objevil Mattias Ander a později Stefan Guteklint, ale když se jim podařilo získat kontrakt s Candlelight records, rozhodli se Stefana vyhodit. Místo něj na debutové desce "Orchid", nahrané v roce 1994, slyšíme hostujícího navrátilce Johana DeFarfalla. Ten se posléze stal členem na plný úvazek.

V Candlelight records se kapela těšila podpoře šéfa společnosti Leeho Barretta, který jim zajistil první zahraniční vystupování. Na jaře 1995 odehráli několik koncertů v Anglii, jeden z nich v London Astoria společně s Impaled Nazarene, Ved Buens Ende, Hecate Enthroned a dalšími. Po návratu do domoviny se věnovali především dalšímu zkoušení, protože si už zabukovali studia pro druhou desku. Ta dostala název "Morningrise" a vyšla na přelomu dubna a května 1996. Toto album jim poprvé získalo opravdové uznání na metalové scéně a především v podobě jemné desetiminutové písně "To Bid You Farewell" poukázalo na odlišnost skupiny od většiny jejích souputníků. "Od té doby už se o nás mluvilo jako o trochu podivné kapele, " říká Mikael.

Ještě dříve, než se album dostalo na pulty, dostala skupina nabídku zahrát si ve Spojeném království společně s Morbid Angel a The Blood Divine. To samozřejmě nemohla odmítnout. Poté se jí jako předkapele Cradle of Filth podařilo vyjet na první turné po Evropě. Šňůra svými šestadvaceti zastávkami obsáhla země od Skandinávie až po Španělsko a Itálii, ale naneštěstí představovala na dlouhou dobu jediný řetězec koncertů, který Opeth mohli podniknout. Navíc se ukázalo, že Johan není pro kapelu ten pravý. Mikael s Peterem se na jeho vyhazovu shodli zrovna v době, kdy byl Anders na dovolené v Brazílii, přesvědčeni, že bubeník nebude proti. Anders však kapelu šokoval ještě zásadnějším rozhodnutím: v Brazílii se mu tak zalíbilo, že si usmyslil tam přesídlil a z Opeth odejít. Obzvláště pro Mikaela byl rozchod s blízkým přítelem velmi těžký a jednu dobu chtěl Opeth úplně pověsit na hřebík, ale zabránilo mu v tom nadšení z materiálu, který připravovali pro třetí řadovku. Na inzerát získali nového bubeníka v osobě Martina Lopeze, velkého fandy Opeth, a ten jim později dohodil také svého přítele Martina Mendeze jako baskytaristu. Protože ale Mendez neměl dost času naučit se nové skladby, nahrál basové linky pro "My Arms, Your Hearse" Mikael. Nahrávací frekvence se konaly v srpnu a říjnu 1997 ve Fredmanově studiu v Göteborgu. Majitel studia Fredrik Nordström se podílel na produkci desky a zahrál si také na hammondky v závěrečné skladbě "Epilogue". Nové album bylo velmi tvrdé a oproti "Morningrise" byly křehké, akustické pasáže potlačeny a použity převážně jen jako krátké vsuvky do jinak řízných skladeb. Zároveň jde o koncepční nahrávku, a jak se pro monotématická alba sluší a patří, podařilo se Opeth spojit všechny skladby do soudržného celku - plynulost desky podporuje také fakt, že jsou poslední slova každé písně titulem skladby následující. "My Arms, Your Hearse" líčí příběh člověka, který po své smrti zůstává "na tomto světě" jako duch, ale nejprve si neuvědomuje, že už to má za sebou. S překvapením a bolestí pak sleduje, jak se s jeho odchodem snaží vypořádat jeho milá. "Trochu to připomíná Šestý smysl, ale já jsem ten nápad měl první," ujišťuje Mikael Akerfeldt. Na podporu desky se kapela posléze vrátila do Anglie, aby tu odehrála několik koncertů, včetně jednoho londýnského s Cradle of Filth.

Lee Barrett ale následně došel k rozhodnutí prodat svůj label, a do vedení Candlelight se tak dostali noví lidé, se kterými si Opeth neporozumněli. Vzhledem k tomu, že už měli splněný závazek tří alb pro tuto značku, pustili se raději do hledání nových ochranných křídel. Nakonec se jim poštěstilo u Peaceville records, což obzvláště pro Mikaela představovalo velkou událost, protože tato legendární společnost vydávala jako metalové oblíbence. Ukázalo se, že to ale nebyla až tak velká výhra, protože ačkoliv vztahy tu panovaly dobré, v Peaceville se příliš nedokázali postarat o to, aby Opeth zajistili možnost živého vystupování.

Pro další album, které dostalo název "Still Life", si Opeth zamluvili Fredmanova studia na březen, ale kvůli stěhování se nahrávání muselo o měsíc posunout. V důsledku toho si kapela neudělala dostatek času na to, aby nové kompozice nazkoušela v kompletní sestavě více než dvakrát, a sama tedy předem nevěděla, jak nakonec bude hotové dílo znít. Byla to první deska s Martinem Mendezem a v žebříčcích nejoblíbenějších desek Opeth se umisťuje hodně vysoko. Oproti "My Arms, Your Hearse" přibylo progresivních elementů a instrumentálních vyhrávek a nechybí ani dvě baladičtější kompozice "Benighted" a "Face of Melinda". Zvuk alba byl bohužel poznamenán poškozením pásek, které se projevilo jako výpadky stereokanálů především ve skladbách "The Moor" a "Serenity Painted Death".

Také "Still Life" je koncepčním albem, téma je přitom značně antikřesťanské. Deska vypráví příběh muže žijícího ve středověku, který je vyhnán ze svého domova, protože nesdílí křesťanskou víru. Při odchodu musí opustit svou milovanou dívku jménem Melinda. Jeho city k ní ale ani po patnácti letech vyhnanství neutuchají, proto se vrací, aby ji odvedl s sebou. Zjišťuje, že Melinda se mezitím musela stát jeptiškou a "provdat" se za církev. Přesto se nevzdává, a i když si uvědomuje, že se vystavuje velkému nebezpečí, pokud by ho odhalil "Koncil kříže", dohlížející na potírání kacířů ve městě, vydá se ji přesvědčit. Melinda k vlastnímu překvapení sama doznává, že ho ještě miluje. Jenže jsou odhaleni, Melinda je odvedena a popravena pro nevěrnost Bohu. V záchvatu vzteku hrdina zabíjí vojáky, přisluhující Koncilu, dokud nezkolabuje vyčerpáním. Posléze je zajat a potrestán oběšením. V okamžiku těsně před svým posledním vydechnutím spatří Melindu, jak na něj ve smrti čeká.

V Evropě album vyšlo 18.října 1999, v Americe se však jeho vydání kvůli problémům s labelem pozdrželo až do 27.února 2001. V létě Mikael podnikl společně se svým přítelem Jonasem z kapely Katatonia dovolenou v Anglii, kde došlo mimo jiné k setkání se členy My Dying Bride, kapely patřící také pod Peaceville. Protože si padli do noty, začali na začátek roku 2000 plánovat společné turné, jenže vše nakonec ztroskotalo na financích, takže Opeth (až na pár festivalových koncertů apod.) nadále fungovali spíše jako studiová kapela.

Před nahráváním další řadové desky se Mikaelovi podařilo zaujmout Stevena Wilsona z Porcupine Tree a domluvit se s ním na spolupráci. Stevenova produkce posunula Opeth do nových vod a stala se nepochybně jedním z faktorů, který způsobil, že se z "Blackwater Park" stalo přelomové album slavící veliký úspěch a dosud považované mnohými za nejlepší desku Opeth vůbec. Zkoušky v kompletní sestavě tentokrát byly tři a nahrávání začalo 10.srpna 2000. Čtyři týdny všichni bydleli přímo v prostorách studia a příliš se nemyli, takže to tam brzy pěkně zapáchalo, ale Mikael uvádí, že mu to alespoň pomohlo lépe ve zpěvu vyjádřit metalovou bolest a drsnost. Steven Wilson s nimi strávil 12 dní a podílel se především na zvláštních efektech pro kytaru a hlas. Do rejstříku nejrůznějších odstínů Mikaelova pěveckého projevu přibyl především "hlas z telefonu", zkreslení zpěvu, které představovalo typický prvek hudby Porcupine Tree, stejně dobře ale zapadlo i do stylu Opeth.

Album vyšlo 27.února 2001 pod značkou Music for Nations. Mikael nejprve nechtěl k Music for Nations přecházet, ale s postupem času se ukázalo, že to bylo rozumné. Fenomenální úspěch, se kterým se "Blackwater Park" setkal jak u fanoušků, tak kritiků, Opeth velmi pomohl, umožnil jim odrazit se od země a konečně se stát živoucí "live" kapelou. Podnikli své první turné po Americe (společně s Amorphis a pak Nevermore), které se odehrávalo ve znamení častých pařeb a opíjení se. V Evropě vystoupili na několika festivalech, jako např. na Eurorocku v Belgii, ve Wackenu v Německu, na Waldrocku v Holandsku, Hultsfredu ve Švédsku, Quartzu v Norsku a dalších. Následovalo první evropské turné, na němž figurovali jako headliner. S rostoucím úspěchem bylo ale nutno se lépe postarat o chod kapely a obchodní stránku celé věci, a na doporučení společnosti se proto manažerem Opeth stal Andy Farrow.

Psaní materiálu pro následovníka "Blackwater Park" šlo ztuha, protože Mikael měl nejprve velmi málo inspirace. Kapela chtěla nahrát něco, co by bylo tvrdší, než všechna předchozí alba, ale během psaní přišla na svět spousta jemnějších věciček, které by bylo škoda vyhodit. S řešením dilematu přišel Jonas z Katatonie, když navrhl natočit dvě desky: jednu tvrdou a druhou odlehčenější. Nápad na album založené pouze na křehcé stránce Opeth se už ostatně před časem vynořil v hlavě Leeho Barretta z Candlelight. Music for Nations samozřejmě nebyli ideou dvojdesky příliš nadšení a Mikael je musel přemluvit příslibem, že náklady budou stejné jako v případě jednoho alba a že bude všechno hotové velmi rychle. V kontraktu s MFN jsou alba "Damnation" a "Deliverance" ostatně opravdu počítána jako jediná deska.

Ani tentokrát nebyla porušena tradice minimálního zkoušení - kapela se za tímto účelem setkala jen jednou jedinkrát. Pro změnu byla zamluvena studia Nacksving, nahrávacím technikem měl ale původně zůstat starý známý Fredrik Nordström. Jenže hádka ohledně jeho ohodnocení způsobila, že se skupina nakonec rozhodla pomoci si sama jen za asistence pracovníka studia. Tím si ovšem, aniž by to zatím tušila, zadělala na velké problémy. Ukázalo se totiž, že majitel studií Isak Edh nebyl často po ruce a raději vysedával v místním baru. Studio se jim navíc prakticky rozpadalo pod rukama. Nebylo snad dne, kdy by se nemusel řešit nějaký technický zádrhel, což členy kapely postupně více a více vytáčelo a deprimovalo, protože místo aby zaznamenávali hudbu, většinu času zapojovali kabely, zprovozňovali počítače a snažili se donutit k poslušnosti ostatní zařízení. Když pohár trpělivosti přetekl, s pokorou se vrátili do zavedených Fredmanových studií. Zpěv pro "Damnation" byl nahrán přímo v domácím studiu No Man's Land Stevena Wilsona, a to krátce poté, co Mikaelovu babičku srazilo auto. Ta na následky zranění posléze zemřela. Texty alba, přestože napsané ještě před nešťastnou nehodou, tak pro Mikaela náhle získaly úplně nový význam. Obě alba, z nichž první vyšlo tvrdé "Deliverance" (12.prosince 2002) a až o pět měsíců později jemné, ale depresivní "Damnation" (22.dubna 2003), byla památce Mikaelovy babičky věnovaná.

Celý proces přípravy obou alb byl tak namáhavý, že si z něj Mikael odnesl zdravotní problémy, které ho ještě nějakou dobu poté trápily, ale rok 2003 měl být ještě hektičtější. Opeth během něj odehráli více než 150 vystoupení na obou březích Atlantiku a zavítali také do Austrálie a Mexika. U kláves vypomáhal Per Wiberg. Během severoamerického turné na podporu "Deliverance" jim předskakovali Paradise Lost, v Evropě pak Madder mortem. Objevili se v TV4, jedné z největších televizních stavic ve Švédsku, a na podporu "Damnation" následovalo další turné po Severní Americe, tentokrát spolu s Porcupine Tree. Během posledního koncertu, který se konal v Seattlu, si Mikael se Stevenovou kapelou zazpíval skladbu "A Smart Kid".

15.dubna 2003 se frontman Opeth oženil se svou dlouholetou přítelkyní Annou a na ceremoniálu nechyběli ani ostatní členové skupiny. Per Wiberg se dokonce zhostil svatebního pochodu a Steven Wilson přispěl písní k poctě novomanželů.

Na řadě pak bylo krátké evropské turné. První tři vystoupení byla tvořena dvěma sety - lehkým a tvrdým - a třetí z nich bylo zaznamenáno pro DVD "Lamentations", které v Evropě vyšlo 24.listopadu 2003 a v Americe o tři měsíce později. Předtím však Opeth stihli ještě skandinávské turné s podporou Extol a vystoupení v Mexiku. V plánu bylo také Chile, jenže organizátoři nedodrželi kontrakt a uskutečnění plánovaného termínu by nebylo možné. Téhož roku si Mikael zahostoval na "The Human Equation" od Ayreon a připravovalo se vystoupení v Jordánu, to ale muselo být zrušeno kvůli psychickým problémům, které sužovaly Martina Lopeze a jimž zřejmě napomohlo vyčerpání z uplynulých měsíců. Po delší přestávce následovalo v roce 2004 další severoamerické turné, oficiálně na podporu "Lamentations". Předskokany Opeth na něm byli Moonspell a Devil Driver. Lopezovy problémy ale ani odpočinek zcela neodstranil, a proto se ještě před prvním koncertem rozhodl vrátit domů. Úvodní vystoupení bylo tak jak tak zrušeno kvůli problémům s dopravou, na dalších dvou zaskočil technik bicích nástrojů Damon. Koncert ve Vancouveru pak odehrál Gene Hoglan z kapely Strapping Young Lad, načež se vrátil Martin a v Seattlu již Opeth figurovali v plné sestavě.

Během turné po Austrálii si členové skupiny připsali na účet jeden z typických cvoklých rockerských incidentů, když je v opilosti napadlo házet z 12. patra hotelu v Adelaide židle a bavit se tím, jak se dole roztříští na tisíce kousíčků.

Mikael si zahostoval na "Deadwing" od Porcupine Tree a 13.září se mu narodila první dcera, která samozřejmě nemohla dostat jiné jméno než Melinda.

Psaní a nahrávání další desky Opeth bylo oproti martýriu, které skupina podstoupila s "Damnation" a "Deliverance", přece jen o něco méně náročné. Mikael měl původně chuť stvořit hodně okultní album s ďábelskými texty, ale když se mu pod rukama zrodila nádherná balada "Isolation Years", rozhodl se od tohoto nápadu upustit. Kapela se také dohodla, že tentokrát bude před samotným nahráváním více zkoušet, aby se jí podařilo dostat na CD více spontánní energie prýštící z prostého muzikantského souznění, a opravdu se donutila 3 týdny se na nahrávání připravovat. Samotné sessions proběhly ve studiích Fascination Street ve švédském Örebru, a přestože si skupina věřila, že díky zkouškám bude s nahráváním hotova během pár týdnů, nakonec se vše protáhlo na dva a půl měsíce. Zároveň bylo nutné vyřešit záležitost ohledně nového labelu, protože Music For Nations ukončilo svou činnost. Kontrakt uzavřeli se společností Roadrunner, což někteří fanoušci dodnes berou jako akt zaprodání se, nicméně kapela ujišťuje, že si od vedení do ničeho nenechá kecat, a podobné fanouškovské obviňování bere jako urážku. Hlavním cílem je, aby alba Opeth snadno sehnal každý, kdo o ně má zájem.

Než se album "Ghost Reveries" dostalo do obchodů, přistála na stole nabídka účasti na Ozzfestu, to však Opeth odmítli s tím, že přece nebudou platit za to, aby někde mohli vystupovat! Milejší jim bylo přijmout návrh Tima Borrora a jako jediní Evropané vyrazit na turné Sound of the Underground spolu s řadou méně známých kapel. Tuto šňůru si velmi užili a získali na něm řadu nových přátel. Na festivalu ve Wackenu pak Mikael vystoupil se svým a Jonasovým projektem Bloodbath a kompletní Opeth ozdobili hned několik dalších evropských festů.

Vydání alba 30.srpna 2005 následovalo zářijové turné po Evropě, na němž skupině opět předskakovali Extol, a říjnové turné po Americe. Další americké koncerty se na itineráři objevily v únoru 2006. V dohledu však bylo velké zemětřesení v sestavě. Nejprve se v květnu 2006 definitivně rozloučil Martin Lopez, jeho záchvaty úzkosti totiž stále neustávaly. S novým bubeníkem Martinem Axenrotem Opeth poprvé ve své historii vystoupili v Japonsku a v září a říjnu vyjeli společně s Megadeth, Lamb of God, Arch Enemy, Overkill, Into Eternity, Sanctity a The Smashup na Gigantour. Samostatný říjnový koncert v londýnském Roundhouse byl zaznamenán pro vydání na DVD a live albu. Živák dostal název "Roundhouse Tapes" a vyjde 22.10.2007, DVD je v plánu na rok 2008. Listopad pak byl ve znamení turné s Paradise Lost.

Druhým odpadlíkem se z důvodu ztráty entuziasmu stal v roce 2007 starý harcovník Peter Lindgren. Při výběru nového druhého kytaristy pak padla volba na Fredrika Akessona z Arch Enemy a Krux. Na rok 2008 je v plánu vydání nového alba a stále se mluví také o vedlejším projektu, ve kterém by se Mikael sešel se Steven Wilsonem a Mikem Portnoyem z Dream Theater. Vzhledem k vytíženosti všech třech muzikantů však dosud nelze přesně říct, kdy se tohoto zajímavého počinu skutečně dočkáme.

V roce 2008 vychází nová studiovka "Watershed".

Základní (studiová) diskografie

Orchid

vyšlo v roce 1995
celkový čas: 65:31
  1. In The Mist She Was Standing (14:09)
  2. Under The Weeping Moon (9:52)
  3. Silhouette (3:07)
  4. Forest Of October (13:04)
  5. The Twilight Is My Robe (11:01)
  6. Requiem (1:11)
  7. The Apostle In Triumph (13:01)
    Bonus na reedici:
  8. Into The Frost Of Winter (6:20)

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, zpěv)
  • Peter Lindgren (kytara)
  • Anders Nordin (bicí, piano, perkuse)
  • Johan DeFarfalla (kytara, baskytara, zpěv)

Morningrise

vyšlo v roce 1996
celkový čas: 66:07
  1. Advent (13:46)
  2. The Night And The Silent Water (11:00)
  3. Nectar (10:09)
  4. Black Rose Immortal (20:14)
  5. To Bid You Farewell (10:57)
    Bonus na reedici:
  6. Eternal Soul Torture (8:35)

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, zpěv)
  • Peter Lindgren (kytara)
  • Anders Nordin (bicí)
  • Johan DeFarfalla (baskytara)

My Arms, Your Hearse

vyšlo v roce 1998
celkový čas: 52:38
  1. Prologue (0:59)
  2. April Ethereal (8:41)
  3. When (9:14)
  4. Madrigal (1:25)
  5. The Amen Corner (8:43)
  6. Demon of the fall (6:13)
  7. Credence (5:26)
  8. Karma (7:52)
  9. Epilogue (3:59)
    Bonus na reedici:
  10. Circle Of The Tyrants (5:12) (Celtic Frost cover)
  11. Remember Tomorrow (5:00) (Iron Maiden cover)

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, baskytara, zpěv)
  • Peter Lindgren (kytara)
  • Anders Nordin (bicí)
    host:
  • Fredrik Nordström (Hammondovy varhany v "Epilogue")

Still Life

vyšlo v roce 1999
celkový čas: 62:31
  1. The Moor (11:28)
  2. Godhead's Lament (9:47)
  3. Benighted (5:01)
  4. Moonlapse Vertigo (9:00)
  5. Face Of Melinda (7:59)
  6. Serenity Painted Death (9:14)
  7. White Cluster (10:02)

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, zpěv)
  • Peter Lindgren (kytara)
  • Martin Lopez (bicí)
  • Martin Mendez (baskytara)

Blackwater Park

vyšlo v roce 2001
celkový čas: 67:13
  1. The Leper Affinity (10:23)
  2. Bleak (9:16)
  3. Harvest (6:01)
  4. The Drapery Falls (10:54)
  5. Dirge For November (7:54)
  6. The Funeral Portrait (8:44)
  7. Patterns In The Ivy (1:53)
  8. Blackwater Park (12:08)
    Bonusy na 2CD edici:
  9. Still Day Beneath The Sun (4:34)
  10. Patterns In The Ivy 2 (4:12)
  11. Harvest - Cd-rom videoklip

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, zpěv)
  • Peter Lindgren (kytara)
  • Martin Lopez (bicí)
  • Martin Mendez (baskytara)
    host:
  • Steven Wilson (doprovodný zpěv, kytara, piáno)

Deliverance

vyšlo v roce 2002
celkový čas: 61:50
  1. Wreath (11:10)
  2. Deliverance (13:36)
  3. A Fair Judgement (10:24)
  4. For Absent Friends (2:17)
  5. Master's Apprentices (10:32)
  6. By The Pain I See In Others (13:51)

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, zpěv)
  • Peter Lindgren (kytara)
  • Martin Lopez (bicí)
  • Martin Mendez (baskytara)
    host:
  • Steven Wilson (doprovodný zpěv, kytara, mellotron)

Damnation

vyšlo v roce 2003
celkový čas: 43:32
  1. Windowpane (7:44)
  2. In My Time Of Need (5:49)
  3. Death Whispered A Lullaby (5:49)
  4. Closure (5:15)
  5. Hope Leaves (4:30)
  6. To Rid The Disease (6:21)
  7. Ending Credits (3:39)
  8. Weakness (4:08)

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, zpěv)
  • Peter Lindgren (kytara)
  • Martin Lopez (bicí)
  • Martin Mendez (baskytara)
    host:
  • Steven Wilson (doprovodný zpěv, mellotron, piáno, Fender Rhodes)

Ghost Reveries

vyšlo v roce 2005
celkový čas: 66:46
  1. Ghost of Perdition (10:29)
  2. The Baying of the Hounds (10:41)
  3. Beneath the Mire (7:57)
  4. Atonement (6:28)
  5. Reverie / Harlequin Forest (11:39)
  6. Hours of Wealth (5:20)
  7. The Grand Conjuration (10:21)
  8. Isolation Years (3:51)
    Bonus na speciální edici:
  9. Soldier of Fortune (3:15)
    DVD:
  • Beyond Ghost Reveries: A Documentary
  • Ghost Reveries 5.1 mix
  • The Director's Cut of the video: The Grand Conjuration (režisérský sestřih videa)

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, zpěv)
  • Peter Lindgren (kytara)
  • Martin Lopez (bicí)
  • Martin Mendez (baskytara)
  • Per Wiberg (klávesy)
  • Martin Axenrot (bicí ve skladbě 9)

Watershed

vychází v roce 2008, Roadrunner
celkový čas: ?
  1. Coil
  2. Heir Apparent
  3. The Lotus Eater
  4. Burden
  5. Porcelain Heart
  6. Hessian Peel
  7. Hex Omega

sestava:

  • Mikael Akerfeldt (kytara, zpěv)
  • Martin Mendez (baskytara)
  • Per Wiberg (klávesy)
  • Martin Axenrot (bicí)
  • Fredrik Akesson (kytary)

Odkazy

nahoru
Designed by ix99