Ambeon - Fate of a Dreamer (2001)
- Estranged
- Ashes
- High
- Cold Metal
- Fate
- Sick Ceremony
- Lost Message
- Surreal
- Sweet Little Brother
- Dreamer
datum vydání: 15.6.2001, Transmission Records
sestava: Astrid van der Veen - zpěv; Arjen Lucassen - akustická a el. kytara, analogové klávesy, samply a další zvláštní zvuky; Stephen Van Haestregt - akustické a elektrické bicí a perkuse; Walter Latupeirissa - basa a bezpražcová baskytara
hosté: John McManus - flétna a dudy; Pat McManus - housle; Erik Norlander - syntezátory; Lana Lane - reverzní doprovodné vokály
Holandský multiinstrumentalista Arjen Anthony Lucassen je znám především jako otec úspěšné série progmetalových oper vydávané pod zavedenou značkou Ayreon. V pauzách mezi prací na jednotlivých deskách tohoto mnohaletého projektu se ale věnuje také nejrůznějším vedlejšákům, ve kterých si může dovolit odbočit ze směru, jímž kráčí jeho nejslavnější dílo, a které mu pomáhají překonávat tvůrčí vyčerpání, jež dle vlastních slov pociťuje pokaždé, když dokončí nové album Ayreon. Jedním z těchto odpočinkových výletů měla být i dlouho plánovaná ambientní, lehounká a atmosférická nahrávka přepracovávající motivy a melodie z ayreonských alb v nových, meditativních souvislostech a relaxačních náladách. Tomu odpovídal i titul, kterým Arjen tento projekt pokřtil - "Ambeon", slovo zkombinované z "ambient" a "Ayreon". Podnětem, který uvedl věci do pohybu, byl okamžik, kdy si Arjen pořídil nový nahrávací hardware a jal se ho testovat - začal si pohrávat se zvukovými strukturami a elektronickými vzory, které vytvářejí pozadí ayreonské muziky, a pod rukama mu rychle rostly nové kompozice. Dvě z nich si přímo říkaly o zkrášlení ženským zpěvem a náhoda tomu chtěla, že zrovna v té době se Arjenovi dostalo do rukou demo talentované čtrnáctileté zpěvačky Astrid van der Veen. Její hlas kytaristovi natolik učaroval, že ji nejen požádal o nazpívání oněch dvou tracků, u nichž byly vokály v plánu, ale dokonce ji pověřil složením melodií a napsáním textů k většině ostatních skladeb. Původní myšlenka převážně instrumentálního alba tak byla odložena ad acta.
Odchýlení od původního záměru se netýká jen množství zpívaných kousků. Titul "Ambeon" totiž zůstává do jisté míry nenaplněn. "Vypadá to, že nedokážu nahrát opravdu relaxační album," komentuje Arjen fakt, že poslech desky pokřtěné "Fate of a Dreamer" rozhodně není jen odpočinkovou procházkou růžovou zahradou. Některé skladby jsou jak po zvukové, tak textové stránce velice temné a nezachraňuje je ani dětsky nevinný Astridin zpěv. Ve "Sweet Little Brother" její projev dokonce podtrhává hrůzný textový obsah - mladá dívka se při svém nočním návratu domů setkává s mladičkým násilníkem, který ji ohrožuje velkým nožem. V záchvatu hrůzy se snaží utéci, ale je dostižena a nezbývá jí, než vytrhnout útočníkovi nůž a otočit jej proti němu. Teprve když na zemi leží nehybné tělo, všimne si, že právě zabila svého mladšího bratra, který s ní jen vtipkoval! Podobnou náladu mají ještě kupříkladu "Cold Metal" (ta vykresluje pocity dívky, která leží na kolejích a čeká na vlak, který ukončí utrpení jejího života) nebo "Ashes". Textům by samozřejmě bylo možné vyčítat jistou prvoplánovitost a občasné nejisté či dětinské vyjadřování, ale je třeba jim přiznat smysl pro empatii a až překvapující drsnost. Co se týče samotné kvality zpěvu, laik si žádných výrazných chyb nevšimne. Astridin hlas je zralý a jistý, a pokud byste nevěděli, že před mikrofonem stojí ta křehoučká princezna z bookletu, asi byste ji na tak nízký věk netipovali.
Hudební stránka alba, jež je samozřejmě především v Arjenově režii, vyžaduje určitou dávku tolerance k popsanému způsobu vzniku alba. Ačkoliv se Arjen snažil zapojením neayreonských hudebníků zabránit tomu, aby album příliš připomínalo některou z jeho starších desek, fanoušci podobnost i přebrané motivy okamžitě ucítí. Vadí-li vám to, pak pravděpodobně nepomůže ani sebevětší snaha a album si nevychutnáte. Pro ty, kteří se přes tento fakt přenesou, se pak odhalování odlišností mezi originálními verzemi písní a novými předělávkami může stát zajímavou zábavou. Vzhledem k tomu, že vokální linky nejsou melodiím z originálních verzí ani trochu podobné, působí "Fate of a Dreamer" hybridním dojmem - jde ve své podstatě o album předělávek, ale má naprosto samostatnou a rozdílnou náladu, působivost a vyznění. Původní inkarnace "Ashes" ("Back on Planet Earth" na albu "Actual Fantasy") a "High" ("The Shooting Company of Captain Frans B. Cocq" z "The Dream Sequencer") navíc ve srovnání s ambeonskými verzemi blednou závistí. Základem všech kompozic jsou pochopitelně syntetické plochy, na něž jsou nabalena gradující kytarová sóla, metalové riffy a místy folkové ozdoby v podobě flétnových motivů či tanečků akustické kytary, houslí a dud.
Celkově má album poměrně kompaktní ráz. Snaha o poklidný feeling vedla k tomu, že tu nedochází k žádným zlomovým změnám nálad, a to ani v instrumentální složce písní. Vše volně plyne a vzájemně navazuje. Na poslech je potřeba mít správnou náladu, protože jinak začne snadno nudit a atmosférická rozjímavost se rychle mění v nevýraznou až otravnou rozplizlost. Jako vrcholy vyčnívají z vyváženě plynoucího proudu rockové skladby "Ashes", "Cold Metal", "Sweet Little Brother" a symfonická tečka "Dreamer", v jejich stínu se naopak schovávají slabší a téměř nezapamatovatelné "Sick Ceremony", "Lost Message" a "Surreal". Tato deska tak sice nepředstavuje vrchol Arjenovy tvorby, ale už kvůli čtveřici výše zmíněných skladeb rozhodně stojí za poslech a Astridina roztomilost navíc dokáže velmi příjemně pohladit. Fanouškovi pak nezbývá než povzdechnout si nad skutečností, že v diskografii Ambeon zůstává "Fate of Dreamer" již delší dobu jedináčkem.