Ayreon

Biografie A.A.Lucassena a historie jeho projektů

z DPRP, ayreon.com a streamofpassion.com vybral, přeložil a doplnil Roman Procházka

Arjen Anthony Lucassen se narodil v Hilversumu v Holandsku v roce 1960. Jeho rodina se ale brzy přestěhovala do Hague, kde prožil dětství. Na kytaru začal hrát v patnácti, krátce poté, co objevil kouzlo hudby The Sweet. Hrál ve středoškolské kapele jménem The Flying Potatoes, která se orientovala na coververze The Sweet a Slade.

Během svých studií účinkoval v mnoha cover-kapelách, které měly jepičí život. Díky tomu se jako muzikant neustále zlepšoval, ale také zanedbával školu, takže byl nakonec vyhozen a poslán do ústavu pro problematické děti. Arjen: "Ta škola byla na náměstí Sweelinck Square a vypadala jako zámek Colditz (německé zajatecké vězení z 2. světové války - pozn. překladatele). Bylo to tam příšerné, dostal jsem se do třídy plné vyvrhelů, všichni byli vyšší (!) a starší než já. Drželi mě tam jako na uzdě, dokud jsem konečně nedokončil své vzdělání. Ale jestli to bylo dobré nebo ne, to dneska nedokážu říct. No, vzhledem k tomu, čeho jsem dosáhl, tak to asi bylo OK."

Arjen si usmyslil stát se rockovou hvězdou a ve dvaadvaceti se přihlásil do konkurzu na zpěváka kapely Bodine. "Samozřejmě jsem si nemyslel, že jsem nějaký skvělý zpěvák, ale chtěl jsem se touto cestou prezentovat jako kytarista. Během dvou měsíců jsem se naučil celý repertoár Bodine, naložil jsem své vybavení do tátova auta a přemluvil ho, aby mě na ten konkurz odvezl. Když jsem tam dorazil, prostě jsem s nimi začal hrát, a na konci zkoušek mi řekli, že mě berou. Ale doporučili mi, abych cvičil hraní jednoduchých not a rytmů, protože jediné, co jsem uměl, bylo hrát rychle."

"Život s Bodine byl docela nudný, všichni byli o deset let starší než já. To znamenalo, že po vystoupeních se nekonaly žádné pařby. Navíc jsme moc nevydělávali, nebyli jsme schopni nic ušetřit. Takže jsem musel žít ze sociálních dávek, protože kvůli zkouškám a rozhovorům jsem neměl čas chodit ještě někam do práce. Koncerty ale byly super, fanoušci z nás byli nadšení a chodila také spousta krásných dívek, ze kterých jsem si mohl vybírat. A to mě tehdy velmi zajímalo."

Bodine

S Bodine Arjen nahrál dvě alba - "Bold as Brass" (1982) a "Three Times Running" (1983). O něco později se ale rozhodl k překvapivému kroku a z kapely vystoupil, aby se mohl stát členem začínající skupiny Vengeance, která s Bodine hrála jako předkapela. "Vengeance získali nahrávací smlouvu s CBS (dnes divize Sony), ale jejich kytarista odešel. Když předskakovali pro Bodine, velmi mě zaujali - především jejich tehdejší kytarista Oscar Holleman a zpěvák Leon Goewie. Takže když mi zavolali s prosbou, jestli bych nevěděl o nějakém kytaristovi, který by s nimi chtěl hrát, využil jsem příležitosti a nabídl jim sám sebe. Byla to mnohem mladší a odvázanější kapela než Bodine, a to pro mě hrálo velmi důležitou roli."

Vengeance se nakonec stali jednou z nejúspěšnějších holanských kapel osmdesátých let a mezi léty 1984 a 1994 vydali sedm alb. V devadesátých letech zájem o ně začal uvadat, což vedlo v roce 1994 k ukončení činnosti. Pozdější úspěch Ayreon ale v roce 1997 podnítil vydání dalšího alba, pojmenovaného "Back from Flight 19".

V roce 1993 Arjen nahrál sólové album a vydal ho pod jménem "Anthony". Neslo název "Pools of Sorrow, Waves of Joy", bylo popově orientované a Arjen si jím naplňoval svou touhu po zpívání. Tisk i veřejnost však album víceméně odzívaly. Arjen se tak pro mnoho lidí dostal do pozice odepsaného muzikanta. Ale velké věci měly teprve přijít...

V roce 1995 vyšlo album "Ayreon: The Final Experiment" s podtitulem "rocková opera od Arjena Anthonyho Lucassena". Na albu se sešla působivá skvadra holandských muzikantů, z nichž s většinou už Arjen dříve spolupracoval. Mezi nimi se skvěla jména Barryho Haye (The Golden Earring), Edwarda Reekerse (Kayak), Leona Goewieho (Vengeance), Iana Parryho (Vengeance, Elegy), Jaye van Feggelena (Bodine) a Lennyho Wolfa (Kingdom Come). Recenze na album byly smíšené. Zatímco hard-rockové časopisy jako Aardschok jej vyzdvihovaly jako desku zosobňující rockovou budoucnost, přední holanský progrockový časopis SI Magazine (dnes již nevydávaný) ho nazval zbytečným výplodem vehementní snahy některých holandských umělců o vzkříšení ztroskotaných kariér.

Tato bombastická rocková opera si ale brzo našla své fanoušky a album pomalu získalo kultovní status. Béčkový příběh, zabývající se experimentem, jímž se lidé z roku 2084 snaží navázat kontakt se slepým minstrelem jménem Ayreon žijícím v 6.století, aby lidstvo varoval před katastrofální budoucností a pokusil se změnit směr jeho vývoje, byl sice jen další story o spasení světa, jakých ve sci-fi literatuře a filmech existuje nespočet, některými lidmi byl ale vyzdvihován a našli se dokonce i tací, kteří v Ayreonově osobě nacházeli paralely s Ježíšem Kristem (žádné takové podobnosti rozhodně nebyly úmyslné). Produkční společnost Endemol, proslavená množstvím televizních pořadů a muzikálů pochybných kvalit (např. Big Brother), Arjena dokonce oslovila s nabídkou převedení alba do muzikálové podoby. Musel by ovšem změnit část textů. "Nabídli mi za to velkou sumu peněz, ale odmítl jsem - prodával bych tak vlastní duši!"

Arjen

Přestože byl "The Final Experiment" zamýšlen jako samostatný projekt, Arjenovo další album bylo také vydáno pod jménem Ayreon. "První deska dokonce vůbec nebyla albem Ayreon! Byla to deska Arjena Anthonyho Lucassena a slovo 'Ayreon' bylo jen součástí jeho názvu. Jenže když album dosáhlo úspěchu, řekli mi v nahrávací společnosti, že bych měl i další nahrávku vydat pod tímto jménem. Bylo to naprosto absurdní, protože 'Ayreon' bylo jméno alba, nikoliv umělce! Bylo to stejné, jako kdyby se The Who rozhodli změnit si název na Tommy! Měsíce jsme se o tom hádali, ale nakonec jsem ustoupil. Pamatuju si, že například v Japonsku (kde byli Vengeance obzvláště úspěšní) z toho byli velmi zmatení. Bylo to tedy Lucassenovo sólové album? Nebo to bylo album kapely, která se jmenuje 'Ayreon'? Jmenovala se ta deska 'The Final Experiment'? Vůbec tomu nerozumněli a vlastně jsem tomu pořádně nerozumněl ani já."

Když konečně vyšlo "Actual Fantasy", druhé album Ayreon, čekalo většinu fanoušků "The Final Experiment" nepříliš příjemné překvapení. Nebyla to koncepční deska, bylo to album tvořené jednotlivými písničkami a jeho celkový zvuk se od "The Final Experiment" velmi lišil. "Vlivem monstrózního úspěchu předchozího alba mi nezdravě stouplo sebevědomí a řekl jsem si, že teď to dokážu celé úplně sám, že tam můžu nacpat hodně elektroniky a bicí automat a že nebudu potřebovat žádné známé zpěváky, koncept ani příběh. Ale když jsem to vydal, prodalo se mnohem méně kusů než předchozí desky."

Ještě předtím, než se "Actual Fantasy" dostalo na trh, splnil si Arjen sen a v legendárních studiích na Abbey Road nahrál desku osmnácti coververzí písniček z šedesátých let, které ho výrazně ovlivnily. "Chtěl jsem nahrát album, které by nebylo až tak do detailu promyšlené a přesně vykonstruované jako desky Ayreon. Chtěl jsem tančit po studiu a zpívat!" Album dostalo název "Strange Hobby" (podle části textu skladby "Arnold Layne" od Pink Floyd", která desku otevírala) a z jeho obalu nebylo vůbec možné zjistit, kdo za ním stojí. Pravda se sice nakonec provalila, Arjen se však mezitím mohl bavit tipy, se kterými lidé přicházeli (Prince, Status Quo, Barry Hay, dokonce i Paul McCartney!).

Z neúspěchu "Actual Fantasy" se Arjen poučil a uvědomil si, že veřejnost od něj neočekává inovativní muziku, ale mnohem raději by něco ve stylu "The Final Experiment". "Došlo mi, že teď budu muset přijít s opravdu výjimečnou deskou, protože jinak má kariéra končí. S tím jsem začal pracovat na 'Into the Electric Castle'. Muselo to být něco skvělého, se známými jmény a zajímavým konceptem. Měla to být reakce na 'Actual Fantasy', kde jsem používal spoustu moderních vymožeností, bicí automat a všechno, veškeré syntezátory, sekvencéry i zpěv procházely přes počítač, takže to album vyznělo velmi chladně. Zpěv tu zněl spíš jako další nástroj a hostující zpěváci se museli pevně držet melodií, které jsem jim předepsal. Z 'Into the Electric Castle' jsem oproti tomu chtěl mít opravdu upřímné album: skutečné bicí, žádné samply, žádné počítače, a zpěvákům jsem dal velkou volnost."

"Už během míchání desky jsem si říkal 'wow!'. Všechno šlo tak lehce, nahrávání vokalistů bylo snadné a míchání šlo neuvěřitelně rychle. Bylo to double album s mnoha vrstvami, které se musely složit dohromady, ale během deseti nebo dvanácti dnů jsem byl hotov a znělo to skvěle."

"Into the Electric Castle" vrátilo Arjena do hry. Dokonce by se dalo říci, že se díky němu stal nejpopulárnějším holandským progrockerem od dob Kayak. "Samozřejmě, v sedmdesátých letech tu byli Focus, Kayak nebo Supersister. Tehdy se progrock prodával v ohromném množství. Ale v současnosti je to jiné a 'Electric Castle' byl enormní úspěch. Prodával se velmi dobře nejen v Holandsku, ale i v jiných zemích. Kupodivu moc neoslovil Japonce, i když mají progrock docela rádi. Ale myslím, že se asi přeci jen více orientují na osmdesátá léta, zatímco 'Into the Electric Castle' se vracelo spíše do let sedmdesátých."

Arjen a Damian Wilson

Na úspěch "Into the Electric Castle" Arjen poměrně brzy navázal dalším ayreonským projektem, nazvaným "The Universal Migrator". Opět šlo o dvě cédéčka, ale tentokrát bylo každé z nich vydané odděleně jako samostatný titul: první část nesla název "The Dream Sequencer", druhá "Flight of the Migrator". Mohlo by se zdát, že šlo o marketingový trik, jak prodat jedno dvojalbum za vyšší cenu, protože většina lidí si nakonec stejně pořídila oba dva díly, skutečnost však byla taková, že prostě nebylo finančně možné vydat je jako dvojalbum za cenu jednoho CD. Arjen tohoto rozdělení zároveň využil k malému experimentu, jímž zkusil zjistit, zda lidé mají raději jeho tvrdší nebo měkčí polohu. "The Dream Sequencer" byl totiž více orientovaný na písničky a bylo to atmosférické, jemné a melodické album, zatímco "Flight of the Migrator" byl označen jako "tvrdé progresivní dobrodružství" a šlo o metalovou desku. I když jsou obě alba skvělá, projekt tentokrát nedosáhl tak zářného úspěchu jako "The Electric Castle", pravděpodobně proto, že největší síla Ayreon spočívá v kontrastu mezi oběma polohami.

Následovalo album rarit a alternativních verzí známých tracků Ayreon, určené jen pro fanoušky - proto dostalo název "Ayreonauts Only" (fanoušci Ayreon sami sebe nazývají "ayreonauti"). Poté se Arjen rozhodl, že si od Ayreon na chvíli odpočine, a nahrál desku projektu Ambeon - "Fate of a Dreamer". Mělo jít o klidnější, spíše relaxační album s hudbou založenou na starších písních Ayreon, ale kompletně předělaných a doplněných o nové vokální linky a texty, které napsala a zazpívala čtrnáctiletá Astrid van der Veen. Přestože původní úmysl, totiž dosáhnout co nejuvolněnějšího feelingu, nebyl zcela naplněn, pocítil Arjen po dokončení "Fate of a Dreamer" potřebu stvořit pro změnu něco říznějšího a ještě tvrdšího než byl "Flight of the Migrator". Původně mělo jít o projekt s Brucem Dickinsonem (Iron Maiden, zpíval už na "Flight" skladbu "Into the Black Hole"), ale nakonec se z toho vyklubala záležitost se čtyřmi vokalisty: Russellem Allenem (Symphony X), Danem Swanöm (ex-Edge of Sanity, Nightingale), Damianem Wilsonem (ex-Threshold) a Floor Jansenovou (After Forever). Projekt dostal název Star One a první deska "Space Metal" se začala prodávat v roce 2002. Skladby na tomto albu byly inspirovány Arjenovými oblíbenými sci-fi filmy. Star One také splnili velké přání fanoušků a vyrazili na nazapomenutelné "Intergalactic Space Crusader" turné, během něhož konečně zazněla naživo i řada skladeb Ayreon a které bylo zvěčněno live-albem a DVDčkem "Live on Earth", vydaným v roce 2003.

Star One

V roce 2004 se fanoušci dočkali nového dvojalba Ayreon - "The Human Equation". Arjen se tu vrátil k ideji formující "Into the Electric Castle" a stvořil příběh obsazený řadou postav zpívajících své dialogy ("The Universal Migrator" totiž neobsahoval dialogy, ale každý zpěvák zpíval samostatnou píseň).

"Původně jsem chtěl opět nahrát něco jemnějšího, jako reakci na Star One. Ale stejně jako vždycky, celý plán se nakonec změnil. Směry, kterými se 'The Human Equation' hudebně ubírá, jsou velmi rozrůzněné. U Ayreon často přecházím z jednoho extrému do druhého, tiché pasáže jsou ale tentokrát ještě tišší, folkové části ještě folkovější, progrockové úseky víc progresivní a tvrdé kousky ještě mnohem tvrší."

"Rozhodl jsem se, že tentokrát chci pracovat jenom s těmi muzikanty, kteří s Ayreon ještě neměli co do činění. Jedinou výjimkou byl bubeník Ed Warby, protože bez něj si už hudbu Ayreon téměř nedovedu představit. Vybral jsem si velmi široké spektrum zpěváků z nejrůznějších hudebních stylů a rozdílných koutů světa. Také jsem se tentokrát chtěl vzdálit obvyklému sci-fi konceptu svých desek, chtěl jsem, aby 'The Human Equation' znělo svěže a originálně. Místo abych organizoval další výpravu do vesmíru, jak většina očekávala, podíval jsem se do nitra jednoho člověka a zabýval se královstvím emocí. Takže tentokrát žádné hrady ani mimozemšťané. I když... " V úplném závěru alba se ozve zvuk vypínaného Snového sekvencéru a hlas mimozemšťana jménem Forever of the Stars, známého z "Into the Electric Castle": "Emoce... už si vzpomínám!" Tento krátký odkaz k předchozím albům dává fanouškům dostatek prostoru ke zaníceným spekulacím o propojenosti všech ayreonských příběhů.

Půl roku po vydání "The Human Equation" se neslo převážně ve znamení reedic starších alb v remasterované podobě. Obě části "The Universal Migrator" byly vydány v jednom balení, na pulty se vrátilo "Into the Electric Castle" a vyšlo "Actual Fantasy: Revisited", nová verze druhého alba, tentokrát s živými bicími, novým mixem nejen pro stereo, ale i pro 5.1 surround, a dokonce se znovu nahranými některými nástroji. Řadu zakončil začátkem roku 2005 "The Final Experiment", který sice nemohl být remasterován, protože původní pásky jsou ztraceny, ale kompenzovalo to alespoň bonusové cédéčko se semiakustickými verzemi některých písní.

Stává se, že díky účasti na některém Arjenově albu se do obecného povědomí dostanou noví talenti. Tak to bylo například s Astrid van der Veen, již úspěch "Fate of a Dreamer" přímo zaskočil (zájem fanoušků o její osobu pak zřejmě způsobil, že se dlouhou dobu snažila od Ambeon distancovat - nutno podotknout, že s ohledem na její věk asi nemohla udělat nic lepšího), ale ještě výraznějším případem je mexická zpěvačka Marcela Bovio, která se ujala role manželky na "The Human Equation". S Arjenem se seznámila jako účastnice soutěže vokalistů, kterou Arjen před nahráváním alba vyhlásil na svém webu. "Když jsem slyšel Marceliny nahrávky, běhal mi mráz po zádech. Je velmi vzácné, najít zpěváka nebo zpěvačku, který zpívá s takovou vášní a energií." Marcela posléze zaujala i veřejnost: "Reakce kritiků a fanoušků na Marcelin zpěv byly opravdu skvělé. Lidé byli jejím projevem jednoduše unešeni. Už když u mně ve studiu nahrávala své party pro album Ayreon, bylo mi líto, že nemůže dostat mnohem více prostoru. Proto jsem se rozhodl spustit projekt, který by byl postaven nejen na jejím zpěvu, ale i na jejím stylu skládání hudby a jejích vlastních textech." Marcela sama pak Arjenovi navrhla, aby nešlo jen o "projekt", ale o regulérní kapelu - první, jíž by byl Arjen po více než deseti letech členem. Tak vznikli Stream of Passion (samotný název ovšem přišel až později).

Stream of Passion: Alejandro, Lori, Davy, Marcela, Arjen, Johan

"Stream of Passion měli být zcela odlišní od Ayreon, nestanovil jsem si dopředu žádný směr, kterým by se měli ubírat. Chtěl jsem Marcele dát šanci, aby si podle své vůle zaexperimentovala s několika jednoduchými demonahrávkami s akustickou kytarou, které jsem jí poskytl. Přidala k nim své vlastní nápady a teprve poté jsem na těch skladbách začal pořádně pracovat. Přispěli také ostatní členové zformované kapely. Ta hudba se měla vyvíjet co nejpřirozeněji, stejně jako u opravdové kapely. Představovalo to pro nás všechny značnou výzvu, protože jsme od sebe žili i tísice kilometrů daleko! Celé se to proměnilo v jakýsi velký celosvětový jam!" K sestavení kapely totiž Arjen opětovně využil možností internetu a po celé Zěmekouli vystopoval talentované mladé muzikanty. Davy Mickers byl jedním z účastníků další Arjenovy internetové soutěže - a předvedl v ní výjimečné bubenické schopnosti. Mezi členy internetového mailing listu Ayreon Arjen objevil velmi talentovanou kytaristku Lori Linstruth. Kapelu doplnil mexický pianista Alejandro Millán (hrající s Marcelou Bovio v kapele Elfonía) a holandský baskytarista Johan van Stratum z tilburské rockové akademie. I během nahrávání debutového alba "Embrace the Storm" skupina spolupracovala převážně digitální cestou. Vznikla deska plná emocí, krásného zpěvu a melodií, zabalených do jasně strukturovaných písniček s goticky metalovým nádechem. Na přelomu ledna a února 2006 se pak celá skupina sešla na turné po evropských klubech.

Designed by ix99